Oživení motoru T 138 VN Lambaréne

24. 3. 2021

Po několika desítkách let v prostorách Technického muzea TATRA zaburácel motor expedičního automobilu T 138 Lambaréne. Účastníci studentské expedice vyrazili 1. 1. 1968 v 10:23 h. ze Staroměstského náměstí v Praze. Posláním výpravy byla přeprava medicinského materiálu do nemocnice dr. A. Schweitzera v Lambaréne. Celkem expedice trvala 257 dní a vozidlo najelo cca 35 000 km. Během výpravy se nevyskytly žádné zásadní poruchy, které by ohrozily její průběh. Po návratu do ČSSR opět na Staroměstské náměstí, se vozidlo přesunulo do Brna, kde bylo vystaveno na strojírenském veletrhu. V večerních hodinách 8. 10. 1968 přijeli účastníci expedice s vozidlem do Kopřivnice a druhý den se s nimi konala beseda v přednáškovém sále Závodního klubu. V červnu 1969 bylo vozidlo darováno Karlovou Univerzitou do sbírky a vystaveno v novém výstavním pavilónu Technického muzea TATRA z r. 1967. Stav vozidla je velmi autentický, neboť odpovídá stavu po návratu z expedice v 13. 9. 1968. V devadesátých letech byl automobil přemístěn do současné budovy Technického muzea TATRA v centru města. Od roku 1997 exponát prohlášen kulturní památkou. Letos v dubnu pravděpodobně po vlastní ose zamíří do nové expozice Muzea nákladních automobilů TATRA.

Vozidlo T 138 VN se skříňovou nástavbou bylo vyrobeno v průběhu roku 1967 a realizovalo se na něm několik ojedinělých úprav, kterými se odlišuje od soudobé sériové produkce modelové řady T 138. Třínápravový podvozek je vybaven pohonem všech kol, vypínatelným předním náhonem a elektropneumatickými tlačítkovými uzávěry diferenciálů všech náprav. Rychlostní skříň plně synchronizovaná, s přídavnou převodovkou a redukčními rychlostmi - celkem deset rychlostí vřed a dvě vzad. Řízení kapalinovým posilovačem. Pro lepší průchodnost terénem se na expedičním vozidle oproti sériové produkci T138 namontovaly větší pneumatiky (12,00-20) s možností krátkodobéh podhuštění a na zadních nápravách je nainstalována jednomontáž kol. Do krásného prostředí byla vybavena filtru vzduchu s předčističi na hranicích značky Donaldson. Rovněž se použily vodotěsné součástky, které umožnily vysokou brodivost vozu do 85 cm, včetně navijáku s ocelovým lanem v celkové délce 80 m, které v síle 6 000 kg zajišťovalo samovyproštění, a to směrem vpřed i vzad. K pohonu byl použit vzduchem chlazený osmiválec typové řady T 928 s výkonem 180 HP.

Karoserie byla upravena z prototypové skříňové karoserie S-360 ve spolupráci s n. p. Karosa Vysoké Mýto. Úpravy konstrukce: kabina řidiče je tepelně a zvukově izolovaná. Tepelná izolace pěnovým polyuretanem, prachotěsná, dvojitá protisluneční střecha, dvě výkonné ventilační jednotky, naftové vytápění, zasklení oken determálními skly s moskytiérami. Přední část interiéru skříně je vybavena anatomicky tvarovanými sedadly které se tehdy používaly v dálkových autobusech Škoda 706 RTO Lux. Zázemí výpravy ve zbylé části skříňové nástavby tvořil kuchyňský kout se dvěma vařiči na propan-butan (mezi budkou řidiče a skříní) včetně dvou řad uzamykatelných skříněk na uskladnění výzbroje a výstroje. Součástí vozidla byl rovněž jednonápravový přívěs PAJ-1, který vyrobily Brandýské strojírny a slévárny byl upraven pro přepravu oleje, vody a náhradních součástí. Barevně sladěn s expedičním vozem. Na celém vozidle byly provedeny tropikalizační úpravy. Kapacita palivové nádrže 420 l.

Účastníci výpravy:

Petr Bartůněk - vedoucí výpravy, lékařské zajištění

Petr Bárta - publicista

Luboš Kropáček historik soudobých dějin Afriky

Klement Kunz - zásobování

Jiří Plaček - řidič, automechanik

Jiří Stöhr - kameraman, fotograf

Miloslav Topinka - psycholog

Josef Vavroušek - navigátor

Trasa: Rakousko, Jugoslávie, SAR, Súdán, Etiopie, Keňa, Tanzánie, Zambie, Konžská dem. republika, Kongo - Brazzaville, Nigérie, Niger, Alžírsko, Francie, Německo, Rakousko ČSSR. Během výpravy výprava navštívila Gabun, Kamerun a ostrov Zanzibar v Indickém oceánu.

Inv. č. A0051

č. podvozku: 16200-42

Zdroj: Archiv Technického muzea TATRA